Když v Mladé Boleslavi vznikl první „vozík“

Litrový motor, auto s plátěnou střechou, bez čelního skla, do řidiče se opírá déšť i vítr, ale on se přesto raduje. Přesně tak se cítili naši prapradědové, pokud v roce 1906 měli štěstí a řídili první vůz z Mladé Boleslavi – Voiturette A.

Na jaře 1905 se v mladoboleslavské firmě na kola a motocykly pánů Laurina a Klementa chystali oslavit první kulaté výročí své existence. Rozhodli se, že přijdou se skutečnou novinkou. Od jednostopých vozidel posunou svůj závod k těm dvoustopým. V dubnu 1905 už v Průmyslovém paláci v Praze na autosalonu vystavili vidlicový dvouválec o udávaném výkonu 6 koní (4,4 kW), určený pro připravovaný automobil. Odborníci zbystřili – Mladá Boleslav bude dělat auta!

Do konce roku byly dokončeny a veřejnosti představeny rovnou dva provozuschopné exempláře budoucího vozu Voiturette A a podrobily se intenzivním jízdním zkouškám. Koupit si jej naši prapradědové mohli ale až od roku 1906, kdy dostal úřední schválení k provozu. Voiturette A, tedy po francouzsku „vozík“, se obratností i poměrem cena/výkon brzy stal šlágrem, do tří let už na laurinky připadalo 90% prodejů vozů této kategorie v celém Rakousku-Uhersku.

Do kopce s hrstí písku
Základ konstrukce tvořil žebřinový rám nýtovaný z ocelových výlisků tvaru U, dvojice tuhých náprav odpružených půleliptickými listovými péry a klasická koncepce pohonu. Na vpředu umístěný motor navazovala kuželová spojka s koženým obložením. Když začala při stoupání v kopci prokluzovat, obvykle postačilo, aby šofér i bez demontáže malým otvorem přisypal do spojky trochu písku ze silnice, aby v kopci neprokluzovala a auto na něj zdárně vyjelo.

Převodovka měla tři rychlostní stupně a nechyběla zpátečka, což byly u vozů malé kategorie prvky zřídkakdy vídané. Zadní kola byla u prvních vyrobených vozů poháněna řetězy, většina Voiturette ale dostala moderní kardanový hřídel. Někteří zákazníci přesto dávali řetězům přednost pro jejich měkčí záběr a schopnost částečně tlumit rázy, přenášené od kol či od pohonné jednotky.

Původně vůz poháněl dvouválec o výkonu 7 koní

7 koní a místo pro dva
S pětimetrákovým vozíkem neměl litrový kapalinou chlazený dvouválec o výkonu 7 koní (5,2 kW) příliš práce. První mladoboleslavský automobil Voiturette A uháněl až čtyřicítkou, nejintenzivnějšího brzdění bylo možné dosáhnout současným sešlápnutím pedálu působícího na buben za převodovkou (tzv. kardanovou brzdu) a zatažením za ruční páku, lankem spojenou s bubny zadních kol.

U Voiturette A těžko mluvit o interiéru, neboť se jednalo o vůz s otevřenou karoserií, postavenou pro dva cestující. Její zpracování odpovídalo estetickým nárokům doby počátku dvacátého století, a tak sedačka nebyla nějaké účelové provizorium, ale polstrovaný kožený „kozlík“ štědře doplněný dřevem a dalšími přírodními materiály, funkčními i estetickými nýty a ve většině modelů červeným vnějším oplechováním.

Plyn se přidával pákou na volantu

Ve srovnání s dnešními nároky samozřejmě neobstojí, ale v přístupu k materiálové náročnosti je zcela srovnatelná s tím, jak na vybavení automobilu nahlížíme dnes. „Krásně to ilustruje, jak ohromný pokrok za poslední století udělal automobilový průmysl i celá společnost. Na druhé straně coby designér vidím spoustu vášně, úsilí a péče. Tedy totéž, co děláme i dnes,“ popisuje svůj pohled na Voiturette A Oliver Stefani, šéfdesignér Škoda Auto.

O mladoboleslavskou prvotinu byl zájem nejen na domácím rakousko-uherském trhu. Podobně jako sesterské jednostopé laurinky zamířila například do Německa i do jiných zemí. V období 1905–1907 vzniklo 44 kusů „áček“. Dochovala se jich jen hrstka, originální exemplář má ve své stálé expozici mladoboleslavské Škoda Muzeum. Národnímu technickému muzeu v Praze na Letné pak Voiturette ve 30. letech osobně daroval spoluzakladatel automobilky Václav Klement.

Co rok, to pokrok
Mladoboleslavští konstruktéři horečně pracovali na vývoji výkonnějších, rychlejších a komfortnějších typů Voiturette. Do konce roku 1906 nabídku rozšířila verze Voiturette B se čtrnáctistovkou o výkonu 9 koní (6,7 kW), které se vyrobilo ve všech variantách 378 kusů. K tomu připočtěme třiašedesát kusů Voiturette C s podstatně zdatnějším dvoulitrem o 12 koních (8,8 kW) a asi o 700 milimetrů delším rozvorem.

Jen pár měsíců po uvedení Voiturette A vznikl velmi moderně řešený řadový čtyřválec typu E 4,6 l/35 k (26 kW). Následoval model F s „L“ hlavou, tedy všemi ventily v jedné řadě. Ani se nechce věřit, že dva roky od homologace „áčka“ vyjel z bran bouřlivě se rozvíjející mladoboleslavské továrny impozantní luxusní automobil typu FF, zřejmě první řadový osmiválec ve střední Evropě a jeden z prvních na světě. „Ef-efko“ mimochodem po vlastní ose dojelo na tehdejší prestižní autosalony v Berlíně i Paříži a cestou budilo zaslouženou pozornost.