Komora, ve které je elektromobilům pořádné horko

Přes den horko jako na poušti, přes noc mráz jako v Alpách. To není den dobrodruha, ale jeden testovací cyklus solární komory, která prověřuje odolnost elektromobilů značky Škoda.

Ve speciální komoře sluneční simulace dokáže Škoda Auto zrychleně nasimulovat přibližně čtyřleté vystavení elektromobilu podmínkám středoevropského klimatu a to pouze ve 25 dnech. Zjišťuje se, zda použité materiály a díly vozidla za tuto dobu nezmění svoji funkci nebo vzhled. „Svoji komoru pro zkoušení elektromobilů mají v koncernu Volkswagen jen u Audi a v Číně, naše je o něco modernější a disponuje více bezpečnostními systémy,“ chlubí se stavem nového pracoviště Petr Sobotka, vedoucí oddělení Materiálová technika a speciální měření.

Pouštní podmínky
Komoru, jejíž výstavba trvala něco přes rok, tvoří pečlivě izolovaná místnost vybavená sadou 28 světelných zářičů s výkonem 2,5 nebo 4 kW. Jde o metal-halogenidové zářiče, jejichž světlo nejlépe odpovídá spektru skutečného slunečního záření. Zářiče mají životnost jen na tři zkoušky, pak je nutné všechny vyměnit.

V sousedství se nachází strojovna se speciální vzduchotechnikou i „mozkem“ pro řízení napájení. Uvnitř komory lze namodelovat různé podmínky teplot, vlhkosti a slunečního záření. „Umíme simulovat například pouštní klima, ale i mrazivé horské noci. Během zkoušky postupně střídáme horký arizonský den s teplotou vzduchu 42°C ve stínu a intenzitou slunečního záření až 1000 W na m2, dále floridské klima s extrémně vysokou vlhkostí a studenou alpskou noc s teplotou -10°C,“ popisuje průběh testu Dalibor Kopáč, koordinátor zkušebny.

Celý proces se ovládá z řídicí místnosti, která je od komory oddělena masivní zdí. Dohlížet na průběh zkoušky ale budou moci pracovníci v nejbližší době i z mobilního telefonu.

Bezpečnost především
Vzhledem k extrémním teplotám, které při zkouškách panují (některá místa vozidla se zářením ohřejí až na 110°C), je samozřejmě nutné dbát na bezpečnost. V komoře jsou instalována například čidla, která hlídají teplotu prostředí. Vozy, které pracovníci na zkoušku připravují nebo ji již absolvovaly, sledují před komorou termokamery. Samotná komora je pak vybavená bezpečnostním systémem, který při náznaku jakýchkoli potíží test zastaví.

Průběh zkoušky
Prvních patnáct dní zkoušky se simuluje suché a horké arizonské pouštní klima. Během každých 24 hodin se 2× prostřídá denní cyklus, kdy je vůz vystaven intenzivnímu svitu až 1000 W/m2 s teplotou prostředí 42°C a vlhkostí pod 30%, a noční cyklus s teplotou vzduchu 10°C. Na konci každého dne zbývá hodina servisního času při teplotě 23°C, kdy lze do komory vkročit a vyměnit například vadné čidlo nebo zkontrolovat stav vozidla.

Zbylých deset dní zkoušky probíhá simulace vlhkého floridského klimatu. Během denního cyklu je vůz vystaven opět teplotě 42°C, tentokrát však při relativní vlhkosti vyšší než 60%. Z této teploty je pak komora ochlazena na klima alpské noci s teplotou minus 10°C.

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.