Jak se měří objem zavazadelníku? Litrování je jako Tetris!

Objem zavazadlového prostoru se dodnes měří ručně, a to skládáním normovaných kvádrů. Člověk totiž tento úkol zvládne lépe než počítač. Ostatně, podívejte se sami.

Vozy Škoda jsou pověstné bohatou nabídkou místa pro zavazadla, jednotlivé modely v tomto ohledu patří ke špičce své třídy. Výjimkou není ani nový elektromobil Enyaq iV. Právě na něm se podíváme, jak takové měření objemu zavazadelníku probíhá.

Do zavazadlového prostoru technici postupně rovnají normované zelené kvádry o objemu 1 litr, které mají rozměry 20x10x5 centimetrů a jejich skládání se řídí příslušnou normou (kdybyste to chtěli vědět přesně, je to norma ISO3832). A i když se to celé vlastně může zdát poměrně jednoduché, má takzvané litrování zavazadlového prostoru svá úskalí.

„Důležité je, že objem, který tam jednou narovnáme a podle normy pak udáváme v technických údajích k vozidlu, musíme být schopni kdykoli pomocí normovaných kostek vyskládat znovu,“ vysvětluje základní zásadu opakovatelnosti měření Ladislav Kraus, který za vývoj zavazadlového prostoru zodpovídá. Teoreticky byste tedy měli být schopni i sami výsledek techniků zopakovat.

Museli byste, stejně jako technici ve Škoda Auto, dodržovat daná pravidla. Kostičky se například nesmí do auta cpát silou, i když drobná tolerance tu svým způsobem je: přece jen koberec a čalounění určitou malou pružnost dovolují. Pravidla také určují, kam až se smí skládat podle toho, dle jaké varianty normy zrovna postupujete – můžete měřit objem po hranu opěradel zadních sedadel, nebo po kryt zavazadlového prostoru, což u různých modelů mohou být dost velké rozdíly. Kryt ale v žádném případě nesmí být podle normy kostkami nijak nadzvedáván.

Technici samozřejmě mají s litrováním bohaté zkušenosti a umí využít doslova každou vhodnou skulinu. Zatím se jim díky tomu vždycky povedlo naměřit ještě o něco lepší objem, než jaký udávají počítačové simulace. Tento boj o litry v kufru totiž samozřejmě začíná dávno před skládáním cihliček do zavazadelníku auta.

Nejprve v počítači
Objem zavazadlového prostoru je už součástí zadání vývoje celého vozu, vývojáři samozřejmě jen nečekají, jak velký kufr auta nakonec vyjde. Prostor musí splnit i řadu dalších požadavků nejen na praktičnost, ale třeba také na bytelnost konstrukce. Proto je již předem pečlivě připravován, včetně tuhosti dílů.

„Prvotní návrh probíhá v počítači a v něm se simuluje i měření objemu. To může počítat program automaticky opět s využitím normovaných kvádrů, tentokrát virtuálních, nebo to i v počítači dělá člověk,“ popisuje Kraus postup.

Pro počítač jde ale paradoxně o náročný úkol. „Může to počítat klidně přes víkend. Hledá totiž nejlepší možnou cestu, a když se kostička nevejde, zkouší, kam až musí sestavu rozebrat, aby prostor využil co nejlépe,“ dodává Peter Hancko, jeden z konstruktérů zavazadlového prostoru. Člověku to podle něj v 3D modelovacím programu zabere asi pracovní den a skládání za účelem fyzického měření je otázkou několika hodin v závislosti na tom, jaký objem se právě měří. „Při skutečném měření pak většinou technici díky zkušenosti dosáhnou na základním objemu zhruba o 5 litrů lepšího výsledku než na počítači,“ říká Hancko.

Férové měření
Přitom opravdu využívají pouze své zkušenosti a ne různé triky, i když ty norma do určité míry dovoluje. „Povoleno je například ze zavazadlového prostoru při měření odstranit vše, co není pevně spojené s automobilem. Tak daleko ale nejdeme, chceme, aby byl objem skutečně realistický a odpovídal tomu, co je možné využít,“ říká Kraus. Nicméně samozřejmě platí, že se při měření využívá i objem pod podlahou zavazadlového prostoru a při měření se sklopenými zadními sedadly i místo u podlahy pod sklopenými opěradly. Jeho využití norma v případě, že se sem lze po otevření dveří dostat, povoluje a definuje ho jako dodatečný zavazadlový prostor.

Právě měření se sklopenými sedadly je další relativně složitý úkol. Je při něm například potřeba správně nastavit přední sedadla. „Sedadla jsou za pomoci figuríny nastavena do pozice určené normou pro průměrného člověka. Za takto nastavené sedadlo umisťujeme polykarbonátovou přepážku, která nám vymezí určený prostor pro vyrovnávání kostek. Ty nám tak nepropadávají kolem sedadel,“ vysvětluje Hancko. Do tohoto celkového objemu se sklopenými sedadly se pak počítají i různé další úložné prostory, které se v autě za přední řadou sedadel nachází: kromě zmíněného místa pod podlahou i pod sklopenými opěradly jsou to třeba zadní schránky ve dveřích, schránky u podběhů a podobně.

Automobilka Škoda k měření používá vozy v základní konfiguraci zavazadlového prostoru. Podle normy se totiž uvádí největší naměřený objem zavazadlového prostoru a různé dodatečné prvky mohou jeho velikost přirozeně ovlivnit.

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.