Volant vpravo, nebo vlevo? A proč vlastně?

Angličané mají, pokud jde o jízdu autem a umístění volantu, naprosto jasno. Mají volant, jak rádi říkají, „on the right side“, tedy na „té pravé straně“. Většina světa však má volant vlevo. Jak se liší konstrukce a vývoj vozů s volanty na opačných stranách?

Z historie víme, že pořádek v dopravě byl důležitý už před dvěma tisíci lety. Vědci se donedávna přeli o to, zda Římané, mistři ve stavbě kamenných silnic, ale také organizátoři přesunů početných vojsk, jezdili a chodili vpravo, nebo vlevo. Promyšlená síť důležitých cest po rozlehlé říši nasvědčovala tomu, že jasná pravidla musela v této strategicky důležité oblasti platit už dávno před prvními dopravními značkami a semafory. Ale teprve objev vyjetých kolejí v kamenné silnici, kterou archeologové odkryli nedaleko významného římského lomu, jasně ukázal, kdo měl pravdu. Byli to zastánci římské jízdy vlevo. Více vyjeté koleje od zatížených vozů směřovaly od lomu v levé části silnice. Shodou okolností k tomuto zásadnímu objevu došlo kde jinde než v Anglii, nedaleko Swindonu.

Vlevo se chodilo a jezdilo i ve středověku, kdy ti, kteří měli možnost a důvod cestovat – tedy především bohatí a mocní – nosili u levého boku meč. Kdyby se míjeli levou částí těla, ať už pěšky, nebo na koni, hrozilo by, že zkříží své zbraně docela neúmyslně. Mimochodem ze stejného důvodu jsou schodiště ve věžích zatočena doprava, aby obránci mohli lépe odrážet útoky stoupajících útočníků s meči drženými v pravé ruce.

Zleva doprava
Traduje se, že postupem doby se v průběhu 18. století na druhé straně Atlantiku, ve Francii a také v Rusku, začala prosazovat jízda vpravo, protože rozvoj hospodářství vedl k zavedení potahů se čtyřmi koňmi. Místo na kozlíku seděl vozka na levém zadním koni, aby mohl s bičem vpravo popohánět spřežení. A tak se stalo výhodnější míjení po levé ruce, a tudíž jízda vpravo. Ať to bylo jakkoli, svět se nejpozději v průběhu napoleonských válek rozdělil, přinejmenším pokud jde o dopravu, na dvě části: tu původní, jezdící vlevo, a tu „napoleonskou“, jezdící vpravo. Takže Francie a země, v nichž slavný vojevůdce uspěl, přijaly jízdu vpravo, kdežto ve zbytku světa s o to větší tvrdošíjností trvali na zachování jízdy vlevo.

K sjednocování jízdy vpravo přispěl především rozvoj automobilismu ve Spojených státech. Avšak i zde měly automobily dlouho volant vpravo. Na začátku 20. století se volant začal čím dál více objevovat na levé straně, a to z přirozených důvodů: takto se řidiči jedoucímu vpravo lépe odhaduje bezpečné míjení s protijedoucím vozem a také se posádce příjemněji nastupuje z chodníku. K přechodu na jízdu vpravo se postupně připojovaly všechny země v kontinentální části Evropy.

Jednou z posledních evropských zemí, která zavedla jízdu vpravo, bylo Švédsko. To si počkalo až do roku 1967, kdy už byl automobilový (ale třeba i tramvajový) provoz mnohem rušnější. Ovšem Švédové vše zvládli nečekaně rychle, doslova přes noc. Jednoho večera zaparkovali auta ještě postaru vlevo a ráno vyrazili na silnice v pravé části vozovky. Akce byla ovšem pečlivě plánovaná několik let.

Pravo a levostranné řízení: výroba prošla vývojem
Současný stav, kdy automobilky produkují vozidla pro trhy s pravo i levostranným řízením, přirozeně znamená určitý nárůst výrobních nákladů. Ty se ale jistými úpravami a zaváděním moderních technologií zejména v poslední době daří znatelně snižovat. Přesto jsou oblasti, kde si produkce vozidel z našeho pohledu s „volantem na špatné straně“ stále žádá investice navíc.

Snaha automobilek o snížení nákladů vedla ke zjednodušení palubní desky – dříve byla běžně zakřivena tak, aby se středová část alespoň lehce stáčela k řidiči (byla tzv. orientována na řidiče). Jenže to znamenala pro trhy s pravostranným řízením vyrábět palubní desky zvlášť a tedy i výrobní náklady navíc. Proto se dnes běžně ve vozidlech vyskytují „ploché“ palubní desky, u nichž je snažší a především levnější přizpůsobení automobilu pro trhy s pravostranným řízením.

Co se tedy liší?
Na jedné straně je třeba řada úprav, s nimiž se musí počítat při vývoji nového vozu. Kromě i přes zjednodušení odlišné palubní desky a sloupku řízení jde o rozmístění a konstrukci jednotlivých komponent v přední části vozu. Vedle samotné převodky řízení je nutno pozměnit posilovač brzd či pedály spojky, brzdy a plynu (ty však mají u obou variant shodné rozmístění, tedy plyn vpravo, brzda uprostřed a spojka vlevo), s čímž zpravidla souvisí ještě další díly jako kabely, hydraulické a vakuové trubičky brzd a podobně. Odlišné jsou proto i díly karoserie v této části vozů.

Naopak výrobní proces se v moderních provozech odlišným umístěním volantu nijak nekomplikuje. Například automobily Škoda s pravostranným řízením jsou zařazeny do běžného toku výrobní linky. Montážní technologie je promyšlená tak, aby bylo v maximální míře možné použít shodnou technologii pro obě provedení. Některé montážní přípravky jsou však z důvodu určitých geometrických odlišností pro vozy s řízením vpravo přece jen specifické.

Páčky pod volantem i řazení bezezměn
U všech automobilů platí, že například převodové stupně se řadí stejně, to znamená jednička je vždy vlevo nahoře, nikoli zrcadlově obrácená. V některých oblastech se však u vozů s volantem vpravo můžete setkat s prohozenými ovladači: stěrače jsou vlevo a ukazatele směru vpravo. To se však netýká automobilů Škoda, u nich je vždy shodné ovládání.

Škoda Auto zavedla v souvislosti s možností jízdy vpravo či vlevo u novodobého modelu Superb druhé generace (2008–2015) zajímavou funkci. U bi-xenonových světlometů AFS bylo díky jejich moderní konstrukci možno už před deseti lety přepnout světelný tok na jízdu vpravo či vlevo jednoduchou uživatelskou změnou přímo v palubním počítači. Nejen že to zjednodušilo výrobu, ale majitelům těchto vozů odpadla nepříjemná povinnost přelepovat světlomety při jízdě z kontinentální Evropy do Velké Británie či naopak – nálepky na světlometech zabraňovaly oslnění protijedoucích řidičů.

Dnes jsou touto praktickou funkcí vybaveny všechny modely Škoda s bi-xenonovými či LED světlomety. Během pár okamžiků si tak můžete sami automobil připravit na bezpečnou jízdu na „té druhé“ straně. Ať už je to pravá, nebo levá.

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *