Peugeot 307 CC (2003 – 2009): Je libo kabrio, či kupé?

Francouzský Peugeot 307 CC patří mezi ty praktičtější kabriolety, které disponují skládací střechou z pevných dílců. Po jejím natažení se vůz promění v líbivé kupé, poskytující i v zimě stejný tepelný komfort, jako automobily s pevnou střechou. Navíc se vůz nemusíte bát zaparkovat na ulici. Tento „obojživelník“ lze přitom pořídit za zajímavou cenu a stále udělá hodně parády.

Kupé-kabriolet Peugeot 307 vstoupil na trh v roce 2003, tedy 2 roky po uvedení modelové řady 307 z níž vychází. Hned v rok svého uvedení prošel bariérovým testem Euro NCPA, z něhož si odnesl čtyřhvězdičkové hodnocení (maximu je pět hvězd) za ochranu posádky a dvě hvězdičky ze čtyř možných za ohleduplnost při střetu s chodcem. Bezpečnost dětí v autosedačkách se tehdy samostatně ještě nehodnotila. Vůz se postupně nabízel se třemi zážehovými motory a jedním úsporným turbodieselem. Ve výrobě se model 307 CC udržel do roku 2009, kdy jej nahradil nástupce Peugeot 308 CC.

Slunné letní dny řadu motoristů svádějí k pořízení roadsteru nebo kabrioletu. Řada z nich ale nechce vynakládat vysoké částky za sezonní automobil, a tak se raději poohlíží na trhu ojetých vozů. Zde jim může padnout do oka třeba čtyřmístný kupé-kabriolet Peugeot 307 CC, který je díky své skládací střeše z pevných dílců praktičtější než kabrio s plátěnou střechou a rozhodně tak nemusí sloužit jenom jako sezonní automobil.

Pevná střecha zajistí skvělý tepelný komfort, ale i akustický komfort při jízdě vysokou rychlostí, kdy bývá plátěná střecha zdrojem nežádoucích zvuků. Navíc je vůz díky pevným střešním dílcům odolnější vůči nenechavcům a závistivcům nebo prostě jen primitivním blbečkům, co se neumí chovat cestou domu z hospody. „Třistasedmička cé-céčko“ tak nezřídka zastává úlohu jediného vozu, a to z pravidla u mladších řidičů nebo u žen, které ještě neřeší otázku „kam s kočárkem“.

Líbivý Peugeot 307 CC se svým designem jasně hlásí k modelové řadě 307 a také palubní desku má tvarově shodnou. Je však celkově vylepšena, takže působí lehce sportovněji (bílé budíky v přístrojové kapličce atd.). Samozřejmostí jsou komfortní sedadla. Na těch předních je místa dostatek, ale zadní jsou spíše nouzová, protože je zde velice málo místa pro nohy. Navíc při natažené střeše je zde i velice omezený prostor v oblasti hlavy. Také přístup dozadu je při natažené střeše velice nekomfortní.

Zavazadelník nabízí objem 350 litrů, ale jen tehdy, pokud je střecha natažena. Skládá se totiž do prostoru pro zavazadla, kde místo pro střechu odděluje ručně zatahovatelná roletka (bez jejího natažení nelze střehu sklopit). Střecha samozřejmě zavazadlový prostor značně zmenší.

Automobil má komfortně naladěný podvozek, přesto nejsou jízdní vlastnosti špatné. Řidiči s citem pro vůz ale pocítí kroucení karoserie v zatáčkách, což časem může vést k různým pazvukům v interiéru. Dobrou zprávou je, že si vůz vystačí i se základní pohonnou jednotkou 1.6 16V. Ta disponuje výkonem 80 kW (109 koní) a navíc potěší příznivou spotřebou i kultivovaným projevem.

Více sil nabízejí atmosférické dvoulitry. Agregát 2.0 16V se nabízel ve verzi 100 a 13 kW (136 a 140 koní). Vrchol nabídky ale představuje taktéž atmosférický čtyřválec 2.0 16 pracující s výkonem 130 kW (177 koní). Tento motor je však vzhledem ke svému výkonu nečekaně laxní a trochu ožívá až ve vysokých otáčkách. Řadě motoristů navíc nemusí zcela vyhovovat převodovka, která mnohdy nezvládá rychlou změnu převodových stupňů, což se projevuje uši trhajícím zvukem ozubených kol (platí pro všechny motorizace).

Bez zajímavosti není možnost volby turbodieselu 2.0 HDi, který nadchne spotřebou. Jeho výkon 100 kW (136 koní) je naprosto vyhovující, když si díky turbodmychadlu s autem snadno poradí. Komu nevadí nesportovní zvuk turbodieselu, bude spokojen jak se spotřebou, tak s ochotou jít za plynem.

U turbodieslu si dejte pozor na stav vstřikovačů, a to zejména u vozidel s vysokým nájezdem. Důležitý je pravidelný běh motoru a jeho přirozený zvuk. „Známé jsou vůle na přední nápravě, zejména v táhlech stabilizátoru, ale vyloučit je nelze ani u čepů,“ upozorňuje Jindřich Topol, manažer výkupu AAA AUTO. Někdy se setkáte také s vozem, který má zvlněné brzdové kotouče či brzdové destičky a kotouče zralé na výměnu z důvodu nadměrného opotřebení.

„Známé je častější praskání žárovek v potkávacích světlometech, občas umí zazlobit elektronika. Prověřte displej palubního počítače, zda dopisuje a také veškerou elektrickou výbavu. Nezapomeňte ani na klimatizaci,“ nabádá zástupce AAA AUTO. Velkou pozornost věnujte páčkám pod volantem. Opotřebovávají se a pak jejich elektronika doslova žije vlastním životem: třeba při zapnuté levé směrovky blikají ty vpravo, při zapnutí pravých žádná atd. Jediným řešením je výměna a cena páčky dodávané i s elektronikou se dle použitého typu prodává i za tisíce korun (Peugeot během výroby montoval několik typů páček, ale problém nevyřešil).

„Zejména u vozidel provozovaných i v zimním období se můžete setkat s korozí výfuku. Karoserie je však dobře chráněna a zpravidla koroduje jen v případě mechanického poškození,“ vysvětluje Jindřich Topol z AAA AUTO. Pozor si dejte na pojistku v zavazadlovém prostoru, která se spíná při zatažení roletky a vozidlu tak indikuje připravenost pro stažení střechy. Při neopatrné manipulaci s věcmi v zavazadelníku ji můžete poškodit a střecha pak nejde elektricky složit (vůz má nouzové manuální ovládání střechy).

Obecně můžeme říci, že kupé-kabriolet 307 CC je nejvydařenější variantou modelové řady 307. Za nevelkou částku nabízí vše, co by kabriolet měl a navíc se jej díky střeše z pevných dílců nemusíte bát zaparkovat před domem. Vyloženě špatnou motorizaci zde nenajdete, ale určité neduhy vyloučit rozhodně nelze. Vzhledem k pořizovací ceně ojetého Peugeotu 307 CC se však nikdo nemůže divit.

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.