Otázky a odpovědi na téma elektromobily

Jaký je rozdíl mezi hybridním a externě nabíjitelným hybridním pohonem? Jaká jsou pro a proti elektromobility? Jaký je dojezd elektromobilů a kde se dají nabíjet?

Pojďme se pokusit najít odpovědi na některé otázky, týkající se trhu s novými vozy. Podívejme se, co říkají zástupci automobilek, co vymýšlejí politici, jaká je realita a jaká může být budoucnost. Je realita skutečně tak zelená a budoucnost růžová, jak nám tvrdí?

1. Jaké existují druhy elektricky poháněných vozidel?
Začněme pěkně od začátku a nejprve si vysvětleme naprosté základy. Existují tři druhy vozidel, jejichž pohon v různé míře používá elektrickou energii. Prvním stupněm jsou vozidla s hybridními pohony, která mají dva různé zdroje hnací síly, elektromotor a spalovací motor. U těchto vozidel jsou akumulátory nabíjeny při zpomalování. Druhý stupeň elektrifikace představují externě nabíjitelné hybridní pohony, jejichž akumulátory lze nabíjet přímo z elektrické zásuvky. Umějí jet ve výhradně elektrickém režimu, ale zvládnou tak urazit jen velmi krátkou vzdálenost.

Nejvyšší stupeň elektrifikace reprezentují automobily se 100% elektrickým pohonem. Elektromobily jsou poháněny výhradně elektromotorem a jejich akumulátory se nabíjejí z elektrické sítě. To však nevylučuje pomocné dobíjení při zpomalování, které stejně jako u hybridů na plné nabití akumulátorů ani náhodou nemůže stačit. Podle Evropské komise musí mít vozy s nulovými nebo nízkými emisemi (méně než 50 gramů CO2 na kilometr) v roce 2030 podíl na celkových prodejích 40%. Cílem pro rok 2025 je 20% podíl.

2. Kde lze elektromobily nabíjet?
Nabíjecí přípojky mohou být buď veřejné, nebo soukromé. Uživatelé si mohou nechat namontovat nabíjecí stanici ve své soukromé nebo sdílené garáži. Samozřejmě pokud montáž zajistí autorizovaný specialista a jsou splněny veškeré legislativní požadavky.

Podle odhadů se 70% všech nabíjecích procesů uskutečňuje doma a v zaměstnání. Je-li zapotřebí nabíjet na cestách, lze využít postupně rozšiřovanou síť veřejných nabíjecích stanic, která je ale stále velice chabá a to nejen u nás, ale třeba i v sousedním Německu. Podle informací od automobilky Seat je nyní v EU asi 100 000 nabíjecích stanic (to nám na základě našich zkušeností přijde jako dost zkreslený odhad – více jich bude určitě v Norsku, naopak u nás či v sousedních zemích je jich stále dost málo). Evropská komise prý očekává, že do roku 2025 vzroste počet veřejných nabíjecích stanic na dva miliony.

Doba nabíjení se sice postupně zkracuje, ale i tak, kdo má čas trávit u nabíječky třeba 30 minut? Vždyť i 10 je dost dlouho. Automobilka Seat slibuje, že její model el-Born bude mít po 47 minutách nabíjení dojezd 420 kilometrů. No ruku na srdce, umíte si představit, že třeba s dětmi stepujete někde u auta skoro hodinu, než se laskavě nabije?

Seat tvrdí, že při využití stanic pro ultra rychlé nabíjení proběhne kompletní nabití akumulátorů za deset minut a že se od příštího roku můžeme těšit na evropskou síť 400 rychlonabíjecích stanic (350 kW), vzdálených od sebe 120 kilometrů. Zde je možná dobré připomenout, že do konce tohoto roku zbývají jen necelé tři měsíce – tak uvidíme!

3. Jak dlouhý je dojezd elektromobilu?
Výrobci často uvádějí dojezd od 200 až 400 či více kilometrů. V praxi ale bývá kratší, stačí si zapnout klimatizaci nebo třeba topení. Dojezd závisí na mnoha aspektech, včetně aktuálních podmínek, stylu jízdy a způsobu používání vozu. „V současnosti připravujeme produktové portfolio, z něhož si budou moci zákazníci vybírat dojezd podle účelu, k němuž budou vozidlo používat. Budeme nabízet akumulátory s různou kapacitou, abychom pokryli požadavky všech uživatelů,“ vysvětluje přístup španělské značky Josep Bons, vedoucí vývoje elektrických a elektronických systémů ve společnosti Seat.

4. Mají elektromobily nulové emise?
Elektromobily jsou považovány za vozidla s nulovými lokálními emisemi, což vyplývá ze způsobu fungování jejich pohonu. Jejich výroba ale vůbec tak ekologická není, stačí vzít v úvahu množství použitých plastů, bezproblémové nejsou ani akumulátory, které navíc po své životnosti mohou představovat další ekologickou zátěž. A to nemluvíme o faktu, že více než polovina elektrické energie se vyrábí ve spalovacích elektrárnách, kde mají drtivou převahu uhelné (což nám zástupci automobilek a politici tak nějak zapomínají přiznávat). Obdobná situace je třeba i v již zmiňovaném Německu. Před tím ale politici zavírají oči a dál tlačí automobilky do výroby elektromobilů. Tato krátkozrakost je prostě neuvěřitelná!

Někdy můžete slyšet zástupce automobilek, jak vyprávějí o nabíjení energií vyráběnou z ekologických zdrojů – jak to asi chtějí dělat? Modlí se snad u nabíječek nebo snad přímo promlouvají k rozvodné síti, aby jim dodávala jen zelenou energii a tu ze spalovacích elektráren poslala na jinou adresu? Tyto zelené lži mají oblbovat motoristy, což jen dokazuje, jak si jich jako svých zákazníků umějí vážit a jak vysoké mínění o nich zástupci automobilek mají. Typickým příkladem budiž toto prohlášení Josepa Bonse ze Seatu: „A pokud jsou akumulátory nabíjeny elektrickou energií, vyráběnou trvale udržitelným způsobem, například větrnými nebo solárními elektrárnami, jsou emise elektromobilů za celý životní cyklus produktu o téměř 90% nižší než u konvenčního automobilu.“

5. Jsou elektromobily dražší než konvenční vozy?
V Evropě jsou poskytovány různé dotace na podporu prodeje a používání vozidel s nulovými lokálními emisemi. V některých zemích, jako je Norsko, platí při zakoupení elektromobilu přímé snížení daně. V Německu, Francii a Španělsku jsou zákazníkům poskytovány dotace a mnoho evropských měst nabízí specifické benefity včetně bezplatného parkování, osvobození od mýtných poplatků a možnosti využívat vyhrazené jízdní pruhy nebo bezplatný vjezd těchto vozidel do zón s omezenou dopravou. To se ale českých měst moc netýká.

Cenová dostupnost elektromobilů se sice zlepšuje, přesto by výraz „nedostupnost“ byl pro většinu motoristické veřejnosti přesnější. Ve většině zemí mohou zákazníci při pořízení elektromobilu využívat již zmiňované dotace nebo daňové úlevy. Ty jsou samozřejmě sprostě vypláceny z daní všech poplatníků, takže i těch, co mají rozum a otevřené oči a umějí současnou situaci správně vyhodnotit. Řada ekonomů by navíc poznamenala, že jakékoli dotace vedou jen k pokřivení trhu. Navíc někteří zástupci automobilek již přiznali, že ceny elektromobilů budou dotovat ze zvýšených cen vozů se spalovacím motorem – proto nová auta zdražují.

6. Co také možná přinese elektromobilita, ale nikdo to neřekne nahlas?
Elektromobily nemají tolik dílů, jako auta se spalovacím motorem. Teoreticky by tak mohly být spolehlivější. Zda to tak skutečně bude se teprve ukáže. Určité obavy může vyvolat porovnání spolehlivosti dříve vyráběných vozidel a současných „elektráren na kolech,“ když s nárůstem elektroniky ve vozidlech přibylo i technických problémů.

Menší počet dílů znamená i méně práce pro zaměstnance automobilek, jejich dodavatele či firmy převážející jednotlivé komponenty od externích dodavatelů. To zcela určitě povede k propouštění. Připočteme-li k tomu vysoké ceny elektromobilů a jejich pravděpodobně nevelké prodeje, může být zaděláno na pořádný problém. Ten by mohl mít podobu až finanční krize. Vzhledem k tomu, jak jsou nyní rozdané karty, mohla by přijít v roce 2021 či 2022.

Rok 2020 si totiž většinou automobilky a dodavatelé ještě zvládly vyřešit pomocí různých kliček (Třeba flotily elektromobilů pro autopůjčovny a sdílení aut – mimochodem, vnímáte, kdo nejčastěji této služby využívá? Nezřídka tito „řidiči“ mají problém poznat, co je brzda a co plyn, a ohrožují všechny okolo). Důmyslně vymyšlené kličky pomohou zezačátku, ale znovu za rok je dost dobře zopakovat nejde. Všimli jste si třeba faktu, že objednávky na elektromobily se čile přijímají, ale skutečný prodej proběhne až v roce 2020, kdy musejí automobilky drasticky snížit emise, jinak se na ně budou sypat vysoké pokuty od EU? V podstatě se předzásobují zájemci o elektromobily, jejich řady ale rozhodně nejsou nekonečné.