Nebezpečný mikrospánek: proč vzniká a jak se mu vyhnout

Mikrospánek způsobil už mnoho fatálních nehod. Přitom je stále zahalen řadou záhad a odborníci na bezpečnost se shodují, že jedinou prevencí je poctivý odpočinek.

Tu situaci zažila jistě spousta řidičů. Návrat domů po dlouhé cestě, je noc, zbývají poslední desítky kilometrů. Provoz je minimální, ostatní spolucestující ve voze dávno usnuli, v rádiu hrají po těch stovkách kilometrů vlastně stále ty samé písničky dokola. Náhle hlava padá, zdánlivě ve zlomku sekundy se řidič probírá a prudkým trhnutím volantu koriguje směr vozu, který mezitím vyjel z jízdního pruhu. Tak to je mikrospánek.

Mnoho motoristů vyvázne bez nehody, řada jiných už ale štěstí neměla. „Mikrospánek spadá do kategorie nehod v důsledku nevěnování se řízení, což je obecně nejčastější a nejtragičtější příčina nehod,“ říká Karel Mulač, vedoucí týmu Výzkumu dopravní bezpečnosti ze Škoda Auto.

Jedoucí auto, které v tu chvíli vlastně nikdo neřídí, může vyjet ze silnice a střetnout se tam s jakoukoli překážkou, chodcem, cyklistou, může narazit do auta před sebou, nebo, což bývá nejhorší, přejet do protisměru a střetnout se s protijedoucím vozidlem. „Zatímco telefonování za volantem můžete zakázat legislativou a pokutovat ho, mikrospánek nijak nevyřešíte,“ naznačuje Mulač, proč řidiči často tento stav podceňují a nepřikládají mu velkou důležitost.

Zrádná noc a monotónnost
Jednoznačnou příčinou mikrospánku je únava. Její příčiny ovšem bývají různé. „Nejčastěji tyto situace nastávají v noci, typicky po dlouhé cestě, nebo naopak u nevyspalých řidičů. Ale mikrospánek nás může zaskočit i ve dne,“ varuje Mulač. „Spánek obecně regeneruje tělo a tato touha se může dostavit třeba i po náročném pracovním jednání. Když se z takového třeba vrací stovky kilometrů tým kolegů, cestující usnou, řidič zůstává sám a chce se mu spát také,“ říká Mulač.

Že mikrospánek může přicházet i v nečekaných situacích, tvrdí i docent Matúš Šucha z Katedry psychologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. „Únava může přijít i z monotónní činnosti, i řádně vyspalý a odpočatý člověk se může po delší době monotónní činnosti unavit. Když jsme vystaveni neustále se opakujícím podnětům, nemusíme být tolik ostražití a naše aktivita klesá,“ objasňuje Šucha. Taková únava přichází třeba při dlouhé jízdě po dálnici, kde se vůz pohybuje konstantní rychlostí a zatáčky v podobě dlouhých táhlých oblouků po řidiči nevyžadují výraznější pohyby.

Ovšem i v jiných situacích může být řízení monotónní činnost. „Řidiči často mají činnost zautomatizovanou, tělo vlastně dostává podněty, že může odpočívat,“ naznačuje Šucha, proč může tak náročná aktivita jako řízení člověka doslova ukolébat ke spánku.

Odpočinek a plánování
Podle obou odborníků neexistuje na mikrospánek žádný lék, jedinou cestou, jak se mu vyhnout, je odpočinek. „Ideální je zastavit, sklopit si sedadlo a třeba na 15 minut se prospat,“ vysvětluje Karel Mulač, jak by se měl zachovat řidič v případě, že je skutečně velmi unavený, nebo se již vlastně probral z mikrospánku. Ovšem upozorňuje, že je nutné zastavit na bezpečném místě, v čemž může být někdy potíž. „Řada účastníků takových nehod nám říkala, že to na sobě cítila, jenže na dálnici byl nejbližší sjezd nebo nejbližší benzínová pumpa třeba patnáct kilometrů daleko. A to už řidič nedojel,“ potvrzuje zrádnost situace. Zastavovat však za každou cenu třeba v odstavném pruhu nedoporučuje.

„Zásadní rada, jak se vyhnout mikrospánku, je dobře si cestu naplánovat. Jet obvyklým tempem, vyjet v příhodnou dobu, dělat si přestávky. Někdo nerad řídí ráno, jiný zase naopak dlouho do noci, tomu bychom měli plánování cesty přizpůsobit,“ podotýká Mulač. Obecná doporučení při mikrospánku jsou různá. Někdo radí si třeba trochu zacvičit, dát si kávu či energetický nápoj. Obecně tato řešení na chvíli zaberou, jenže problém je v tom, že pak se únava dostavuje vzápětí o to intenzivněji. Do určité míry také pomáhá střídat různé podněty. Pomohou častější přestávky při cestě nebo konverzace se spolujezdcem.

Docent Šucha také říká, že by se řidiči měli naučit rozpoznávat přicházející únavu. „Jak únavu vnímat, na to neexistuje univerzální rada. Chce to větší všímavost k sobě samému. Zjednodušeně řečeno je pak dobré, když řidič na únavu myslí a zamýšlí se nad ní,“ dodává Šucha s tím, že většinou má člověk přirozenou tendenci únavu ignorovat. „Podvědomě jsme naučeni podávat intenzivní výkony a únavu po určitou dobu nevnímat,“ vysvětluje zrádnost lidského těla.

Nejlepší asistent je řidič
Neexistuje ale ani spolehlivý vědecký způsob, jak únavu detekovat. „Spolehlivé neinvazivní metody na detekci únavy nejsou, v běžném provozu například nefungují ani věci jako EEG, které by stejně bylo pro řidiče nepohodlné,“ říká docent z olomoucké univerzity. Auta dnes mají různé způsoby detekce únavy, ty však podle Šuchy většinou řidiče varují až ve chvíli, kdy míra únavy dosáhne jisté hranice. Do té doby neumí ani senzory z pohybu volantu, ani případné kamery ve voze únavu spolehlivě rozpoznat.

Když už na mikrospánek skutečně dojde, pak nemusí všechno zachránit ani tradiční asistenční systémy, které za běžných situací řidiči pomáhají. „Vezměme si hypotetickou situaci, kdy třeba vůz na hezké silnici mezi poli s řidičem v mikrospánku udrží na silnici systém pro vedení v jízdních pruzích,“ nastiňuje Karel Mulač scénu. „Řidič se probere, nic se mu nestalo a pokračuje v jízdě. O pár kilometrů dál jede po klikaté silnici lesem bez kvalitního vodorovného značení a usne znovu. Namísto toho, aby auto vyjelo do pole a následky byly minimální, v lesním úseku může narazit do stromu,“ naznačuje.

Přesto může řidiče v mikrospánku vůz Škoda řidiče v některých situacích zachránit. Vozy vybavené systémem Emergency Assistant umí v případě potřeby samy zastavit a zapnout výstražná světla. Systém se aktivuje automaticky, pokud není řidič způsobilý k řízení, nejprve řidiče varuje zvukově, pak zakličkováním s vozem, a když řidič nereaguje, vůz s převodovkou DSG umí samočinně zastavit. Tak či tak, vyspělé a moderní asistenční systémy jsou stále jen dobrý pomocník a ke svému dokonalému účinku potřebují to hlavní – odpočatého a bdělého řidiče.

Chytré bezpečností systémy vám samozřejmě při jízdě pomohou, ale nakonec jste tou nejdůležitější bezpečnostní funkcí ze všech jen a pouze vy.

Jak vyzrát na mikrospánek
1. Jezděte odpočatí
2. Pokud chodíte spát brzy, neřiďte dlouho do noci
3. Jestli nejste ranní ptáčata, nevyjíždějte příliš brzy
4. Cestu dobře plánujte
5. Dbejte na pravidelné zastávky
6. Zastavte na bezpečném místě a odpočiňte si
7. Bavte se se spolujezdcem
8. Dejte si kávu, otevřete si okénko
9. Nespoléhejte se bezhlavě na bezpečnostní asistenty
10. Pamatujte, že nejlepším asistentem je odpočatý řidič

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.