Jak natankovat mrkev a cibuli
Chcete jezdit ekologičtěji a přitom mít spalovací motor? Zkuste zemní plyn. Jezdit pak můžete i na ekologické palivo vyrobené z bioodpadu nebo zeleniny. Přečtěte si, jak to funguje.
Když nasednete do vozu Octavia G-TEC a nastartujete, podle zvuku nebo chování auta vůbec nepoznáte, že zrovna spalujete zemní plyn. Svědčí o tom snad jen digitální údaj o spotřebě ukazující kilogramy místo tradičních litrů na 100 kilometrů. Pozornější pohled pak odhalí dva palivoměry na přístrojovém štítu – vůz má totiž dvě nádrže. V té větší je CNG, v menší benzin. Benzinový pohon vůz využívá pouze v několika případech – když startuje po doplnění zemního plynu, pokud venkovní teplota klesne pod –10°C nebo pokud jsou zásoby zemního plynu vyčerpány tak, že tlak v nádrži klesne pod 11 barů.
Škoda Octavia G-TEC má motor 1.5 TSI o výkonu 96 kW (130 k), který vykazuje v provozu na zemní plyn přibližně o 25% nižší emise CO₂ než provedení s čistě benzinovým motorem. Vůz také produkuje mnohem méně oxidů dusíku (NOx) a nevypouští žádné saze. Díky zásobníkům s kapacitou 17,33 kg zemního plynu je dojezd až 500 km v režimu WLTP při provozu na zemní plyn. V kombinaci s benzinovou nádrží o objemu 9 litrů se dojezd samozřejmě o něco prodlouží. Objem zavazadlového prostoru, pod jehož podlahou je plynová nádrž, činí 455 l u verze liftback a 495 l u verze kombi.
Mimochodem, plyn se tankuje prakticky stejně jednoduše jako benzin. Slouží k tomu píst umístěný hned vedle otvoru palivové nádrže. Na píst se připojí tankovací hadice s plynem a čerpáte stejně jako benzin. Ekologičnost provozu pak ještě znásobíte, když natankujete čisté palivo bioplyn, který s využitím přírodních materiálů vzniká v bioplynových stanicích.
U jedné z nich natankovala Octavia G-TEC nedaleko rakouské metropole Vídně. Nad stojanem se můžete dočíst, že tankujete koňský hnůj. A vlastně je to pravda. I když mezi nádrží auta a skladem s koňskou mrvou, ale i spoustou mrkve nebo cibule, vede cesta přes několik nádrží a trubek.
Škoda Octavia G-TEC
Tajemství přeměny hnoje a zbytků zeleniny v zařízení EVM Biogas Margarethen popsal odborník na danou technologii Lukas Malaschofsky. „Nepoužíváme žádné jídlo,“ vysvětluje hned na úvod, že veškerá zelenina, kterou vidíme ve skladovacích prostorech, nemohla z nějakého důvodu na pulty obchodů, například kvůli neodpovídající kvalitě, a je tedy vlastně odpadem určeným k vyhození. Stejně jako zbytky kukuřičných klasů zbavené zrn a kukuřičné slupky, které leží hned vedle.
Při výrobě bioplynu však tento odpad nebo například mrkev či cibule poslouží dobře. „Na jaře, když byla velká omezení kvůli koronaviru, jsme měli i brambory původně určené pro jeden řetězec rychlého občerstvení,“ dodává Lukas Malaschofsky. Výrobna využívá i trávu posekanou v areálu nedalekého vídeňského letiště.
Všechen bioodpad pak putuje do obřích nádrží, kde se do nich pustí bakterie a začne se uvolňovat metan. Ten poté prochází čištěním, při kterém z něj například uhlíkové filtry nebo různé čisticí procesy odebírají znečišťující látky, třeba síru (na tu je metan bohatý, pokud vzniká například z cibule) nebo CO₂. Toto čištění má mnoho fází a stupňů a na jeho konci je bioplyn odpovídající normám pro veřejné plynovody a tankování do plynových automobilů.
Část takto vyrobeného plynu jde do čerpací stanice na okraji areálu, část do veřejného plynovodu. Roční produkce tohoto zařízení je 2 800 000 kilogramů bioplynu. To by stačilo na naplnění 161 569 nádrží nového modelu Škoda Octavia G-TEC.
Na čištění nejde všechen metan, část ho míří do agregátu, který vyrábí 5 200 000 kW/h elektřiny ročně a teplo zásobující asi 70 domácností v okolí. Pomyslný přírodní koloběh nás vrátí i na samotný začátek celého procesu – materiál, který posloužil jako zdroj pro výrobu metanu, je následně použitelný jako hnojivo.
