EU plánuje vsadit na vodík, aby se zbavila závislosti na Rusku

Evropská komise oznámila zcela nový plán, jehož cílem je postupně eliminovat závislost na ruském plynu a fosilních palivech. Jednu z klíčových rolí v tomto plánu by měl sehrát vodík.

Komise na adresu nového programu nazvaného REPowerEU uvedla, že závislost EU na Rusku, zejména v kontextu invaze na Ukrajinu, by mohla urychlit plány na větší prosazování vodíku a urychlené využívání této technologie v co nejširším měřítku. K realizaci by mohlo dojít mnohem dříve než v roce 2030, uvedla Komise. Klíčovým aspektem těchto plánů je výroba a dovoz většího objemu obnovitelného vodíku při současném ukončování spotřeby fosilních paliv napříč odvětvími. Tento vodíkový akcelerátor se podle Hydrogen Europe musí zaměřit na několik klíčových pilířů na podporu ekonomiky.

Snížit emise a podpořit evropský průmysl
Nahrazování by se mělo týkat zastaralých technologií s cílem snižovat emise a podporovat evropská průmyslová řešení. Hydrogen Europe uvádí, že v EU sídlí šest z deseti největších výrobců elektrolyzérů na světě, a nastal tedy čas, aby se průkopníkům čisté energie dostalo odpovídající podpory.
Změny se budou týkat aktiv v odvětví zemního plynu a budování vodíkové infrastruktury včetně skladování, terminálů a zařízení potřebných k zajištění dovozu.

Hydrogen Europe uvádí, že musí vzniknout srozumitelná a progresivní strategie. Ta musí identifikovat, která plynová vedení je nutno zpřístupnit k přepracování a změně účelu pro přepravu čistého vodíku. To je samozřejmě spjato s vysokými investicemi.

Soukromé firmy to samy nepokryjí
Další oblastí, na kterou je nutné se zaměřit, jsou reinvestice v rámci systému EU pro obchodování s emisemi prostřednictvím Modernizačního a Inovačního fondu, jakož i využívání smluv o rozdílu v emisích uhlíku a státní podpory. Vodíkový akcelerátor si vyžádá enormní prostředky, které soukromý sektor nemůže sám pokrýt.

„Musíme se zbavit závislosti na ruské ropě, uhlí a plynu. Jednoduše se nemůžeme spoléhat na dodavatele, který nám nepokrytě vyhrožuje. Musíme ihned začít jednat, abychom zmírnili dopady rostoucích cen energií, diverzifikovali dodávky plynu ještě před příští zimou a urychlili přechod na čisté energie,“ uvedla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen.

„Čím rychleji přejdeme na obnovitelné zdroje a vodík v kombinaci s vyšší energetickou účinností, tím rychleji budeme skutečně nezávislí a budeme mít vlastní energetický systém pod kontrolou. Tento týden ve Versailles projednám návrhy Komise s evropskými leadery a poté se svým týmem rychle přikročíme k jejich uvedení do praxe,“ dodala von der Leyen.

Cena vodíkové Toyoty Mirai začíná na částce 1 700 000 Kč 

Na vodík vsadila Toyota a budoucnost v něm vidí i jiné značky
Na vodík vsadily už také mnohé automobilky. Jednou z nich je například Toyota, která už na trhu nabízí první sériově vyráběné osobní auto na vodík, Toyotu Mirai – psali jsme o ní ZDE. Nedávno představila vodíkový kamion nebo nákladní auto zvané Project Portal Alpha, které od spuštění provozu v dubnu 2017 ujelo už několik desítek tisíc kilometrů a s výjimkou vodní páry neprodukovalo žádné emise.

Kromě Mirai a kamiónů postavila Toyota například také vodíkovou loď. Nedávno také založila investiční fond Toyota Ventures Climate Fund na podporu inovativních nápadů zaměřených na boj s globálním oteplováním.

Budoucnost ve vodíku vidí i další automobilky, zmiňme například Hyundai. Rozvoj ale brzdí jak extrémní nedostatek čerpacích míst, tak cena vodíkových aut, která ještě převyšuje ceny již tak předražených elektromobilů – zda tlak ze strany EU na jejich rozvoj nyní poleví, přitom není zcela jisté. Minulost totiž ukázala, že řada kroků Evropské unie postrádá logiku, což svými prohlášeními mnohdy potvrdila i předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen, jejíž výroky občas vyznívají, jako kdyby vůbec nevěděla, o čem mluví.

Směřování k vodíku může být dobrou cestou. V případě automobilů je však třeba myslet i na koncové uživatele, tedy motoristy. Není možné prosazovat novou technologii za každou cenu, jako se to děje nyní v případě klasických nabíjecích elektromobilů. Ty jsou typickým příkladem toho, kam vede extrémní tlak na rychlý rozvoj určitého segmentu: přirozený vývoj by sice byl pomalejší, ale cenově mnohem přijatelnější.